Během studií herectví na Vyšší odborné škole herecké i v začátcích Malého vinohradského divadla jsme neustále slyšeli: „Za mnou pojŤ, má lásko jediná..“ (Masopustní šelmovský kousek), „BlPče!“ (S vyloučením veřejnosti), „Dlouhá samohláska musí být opravdu dlouhá!“ (Zkoušení kterékoli jiné hry)… A pak přišla jedna starší dáma. Že chodí na naše představení ráda. Je nám rozumět. Už nemá manžela. A nechce dát jeho obleky do charity. Ať jsou naše. Ať slouží jevišti. Ona zase přijde. Slyší nás, rozumí hře. Všechna ta „ť“ na konci slov a „p“ uprostřed, která jsme si museli důsledně pohlídat, se zúročila. Ne snad v oblecích. Ale v přízni dámy, pro kterou se naše divadlo díky mluvní technice stalo dostupným. Tím jsme si prošli Petr a já.
A na základě let a let prověřování metodiky ke kvalitní mluvě přímo se studenty herectví JAMU, VOŠH, Ateliéru herectví i jednotlivých inscenačních počinů byla vydána první kniha: Herecké techniky a zdroje herecké tvorby.
Václav Martinec se od učení adeptů herectví a režií přesunul profesně dál, začal učit na pedagogické fakultě v Hradci Králové, tehdy se věnoval budoucím učitelům, přednášel historii divadla. „Jak je možné, pane docente, že je Vám rozumět? Že jste v té velké aule slyšet? Žádný mikrofon! Vždyť ho tu všichni vyučující používají…“ Pár zvídavým studentům to nedalo, uvědomili si potenciál kvalitní řeči. A on si zase uvědomil potenciál budoucích učitelů. Hradecká univerzita zřídila i předmět, aby své studenty lépe připravila na dráhu pedagogů. A ne každý z nich to pochopil. Václav neomylně vyhmátl ty, kteří měli skutečný zájem. A tehdy přišla i grantová možnost pod Rycon Academy – vychovat si tým metodických následovníků. Vedle několika zaujatých studentů z HK, mezi které patřila Růžena, se v skupině objevilo i několik Václavových souputníků-svěřenců od divadla. A poté, co si všichni metodiku osvojili a srovnali si pojmy, přišlo několik různorodých skupin účastníků kurzu. Budoucí manažeři, organizátoři, kvalitní vypravěči. Také skupina učitelek z mateřských škol, která metodiku posléze ukazovala kolegyním. Lavinový efekt. Zde se však nešířila zničující vlna sněhu a kamení, ale vlna větší pozornosti k mateřštině. V těchto letech vyšla další kniha. Barevná, pohádková, názorná. Kouzelníci provázeli děti po kouzlech lepší výslovnosti.
Jaké bylo překvapení, když se po letech od prvního kurzu v Deštné ozvala jedna účastnice s tím, že chce tuto metodiku, a s ní samozřejmě i lektory, pro svou cílovou skupinu. Doktorandy PřF UK. Spojení víc než překvapivé, vzhledem k tomu, že v Deštném patřila k těm z komunikace zcela vystrašeným. Dnes sama vyučuje, mimo jiné prezentační dovednosti.
Do lektorského týmu se začlenila ještě další osobnost skupiny, Karol. Vedle výrazného otce Václava si razila cestu životem jinudy, ale efekt mluvní průpravy, které byla svědkem, ji přesvědčil k tomu, aby nenechala své dispozice a tatínkovu metodiku běžet jen kolem sebe. A tak si jeho školením prošla také.
Teď už tušíte, že lektorský tým, jak Vám jej nabízíme, spojuje jedna linka. Každý z nás je jiný temperament, někdo spíše motivuje a hecuje, další jde vedle Vás a upozorňuje na potenciál, ale vždycky se spolu odpíchneme od toho, že se máte o co opřít. Je to Váš dech. Tedy Vy sami. Přijdete se objevovat?